Chaloupka 2003

Skalice u Litoměřic, 2. - 9. srpna 2003

Již po čtvrté jsme se sjeli z různých koutů Čech do Skalice do vily "Salve". Třemi slovy by naše "celochaloupkové" putování šlo shrnout asi do této formy: "Putování za diamanty."

Vše se začalo roku 1930, kdy v nemocnici U Svatého Bartoloměje umírá na lůžku starý a nemohoucí člověk jménem Michael Parker. Nikdo mu však neřekl jinak, než Naftalín. To proto, že se živil prodejem naftalínových kuliček. Zemřel ne na stáří, ale na jakýsi druh tropické nemoci vyskytující se jen v Jižní Americe. V posledních chvílích je u něj mladý lékař Pavel Gordon, kterému Naftalín svěří úžasné tajemství.

Když byl v Jižní Americe, je tomu však již dávno, nakazil se chorobou. On a ještě tři druzi uprchli z lodi a vypravili se hledat pohádkové naleziště diamantů. To objevili a umínili si, že se vrátí, aby jej celé získali. Bohužel z celé výpravy zůstal na živu jen On a tak se již nestačil pro diamanty vrátit. Hovoří o tom, že má důkaz. Ten najde Pavel G. v jeho pozůstalosti (naftalínových kuličkách), je to diamant…

Přítel Pavla Gordona vypravuje zrovna expedici za lávou do Jižní Ameriky a tak se Pavel a jeho bratr Jan přidávají ke dvěma dalším mužům, aby společně pátrali po lávě a snad budou-li mít štěstí i po diamantech.

My jsme na naší Chaloupce jeli s nimi, vše, co prožívali oni, prožívali jsme i my. Tak např. stavěli si své letadlo - my také, lovili hada, kterého si potom upekli - my také, naslouchali ve tmě zvukům - my jsme něco podobného dělali též, jen jsme ještě museli přesně určit o jaký zvuk jde, učili se mlčenlivosti - to my také a stálo to za to, přenášeli svou výzbroj nad vodopády - my také, obdivovali výzbroj pralesních indiánů - my jsme si zkusili vyrobit luky a šípy, lovili aligátory - my také, učili se indiánská slova - to jsme zvládli na jedničku...

Na cestě nás samozřejmě čekalo mnoho překážek, ať už v podobě pronásledovatelů, nebo nástrah přírody - vše jsme překonali a dostali se k cíli.

Ohrožena byla naše cesta v okamžiku, kdy nám někdo ukradl vlajky. Ten někdo měl monogram B. K. a žádal nás, abychom se pokusili nalézt poklad v kráteru nedaleké sopky. Proč? Jemu se to totiž nepodařilo, neboť se se svými přáteli začal nenávidět a tento poklad mohou najít jen opravdoví kamarádi. Chtěl, abychom nalezením dali jejich duším klid. I naši přátelé našli v Jižní Americe onu "diamantouvou studni", tedy Parkerovy diamanty, ale výbuch sopky je připravil o většinu cenných kamenů.

My jsme našli truhlu s pokladem, avšak nebyl u ní klíč. Pro ten jsme se vypravili do nitra skály, kde skutečně byl. O poklad jsme se rozdělili a na každého zbyl také jeden cenný kámen.

Nyní žijeme už zase každý svým obyčejným životem, ale na to, co jsme zažili, budeme vzpomínat ještě dlouho!